Vrh G1

Poslední dny byly velmi náročné a smutné. Sally se už blížil termín porodu, chodila jsem ji o to více kontrolovat. 22.6. ráno byla v pořádku, odpoledne jsem nezaznamenala nic neobvyklého a při večerním krmení problém. Nebyla to ona, která i ve svém stavu přiběhne pro zeleninku a travičku, něco se děle...chudinka byla v rohu, zadní nohy natažené dozadu a nemohla se hnout. Už po vyjmutí z ubikace a zběžné prohlídce bylo jasné, že musíme na veterinu. Po telefonickém dohovoru s naší veterinární klinikou jedeme na pohotovost do Brna. Po vyšetření zjištěno, že jeden plod asi zatlačil na nějaký nerv, který způsobil ochrnutí samice, zřejmě postupoval dál a uvízl v porodních cestách. V tomto stavu by Sally rozhodně něměla šanci sama porodit, tak byl proveden císařský řez. 3 mimina mi vet přinesl zabalená v ručníku do čekárny, po cca 5 minutách další mimino, že jej oživili, nevětší bylo mrtvé. Sally se probírala z narkózy, po probdělé noci jsem si je všechny vezla domů. Po asi dvouhodinovém spánku jsem se chystala do práce, kdy jsem se rozhodla, že je chci mít pod kontrolou. Sally byla stále apatická a nelíbila se mi. Mimča neměla tendenci sát. Nakonec jsem si vzala volno a ještě ráno prchla za kamarádkou chovatelkou Ivanou Jelínkovou pro náhradní kojící mamču. Krátce po příjezdu k Ivči Sally naposled vydechla, takže jsem ani nestihla s ní zajít znovu k vetovi. Miminka jsme zkoušely společně s Ivou dokrmovat stříkačkou, něco jsme se snažily do nich dostat a pak jen pozorovaly, jestli náhradní maminka bude stát o mrňousky. Tady se pokus zdařil. Odvezla jsem si je tedy všechny domů. Samička, náhradní máma, byla naprosto úžasná, ovšem mimča neměla sací reflex a i za veškeré pomoci i s umělou výživou, kdy jsem k mrňatům vstávala snad častěji jako ke svým vlastním dětem ke kojení, se mi nepodařilo je zachránit. Takže postupně v průběhu 4 dnů jsem přišla o všechny :-(